ČTYŘI SVÍČKY
Na adventním věnci hořely tiše
čtyři svíčky. Bylo slyšet, jak si mezi sebou šeptají.
První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se
POKOJ. Ráda bych přebývala mezi lidmi, ale jim na mně nezáleží. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují!“ Její světélko bylo čím dál menší, až docela zhaslo…
Světlo
druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se
VÍRA, toužím svítit lidem na cestu životem, ale oni mnou pohrdají, jsem prý nemoderní a zbytečná. Lidstvo nechce o Bohu nic vědět, nemá tedy cenu, abych svítila!“ Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…
Smutně se ke slovu přihlásila
třetí svíčka: „Jmenuji se
LÁSKA. Toužím být v lidském srdci, ale lidé si mě nevšímají, nechtějí mě. Vidí jenom sami sebe, tvrdí, že volné vztahy jsou lepší, že je třeba si užívat. Už nemám sílu, abych hořela.“ Její světlo se zachvělo a zhaslo… V té chvíli vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: „Proč nesvítíte, kdo vás zhasl?“ A rozplakalo se …
Vtom se ozvala
čtvrtá svíčka a zašeptala: „Neboj se! Dokud já svítím, nic není ztraceno! Mé jméno je
NADĚJE! S mojí pomocí se dají i ostatní svíčky znovu zapálit.“
Od ní pak dítě znovu zapálilo i všechny ostatní. Plamen
NADĚJE by v našem životě neměl nikdy zhasnout. Každý z nás by měl plameny
POKOJE, VÍRY, LÁSKY a NADĚJE stále udržovat.
Advent - 4 svíčky. Apoštol [online]. 2008 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: http://apostol.webnode.cz/advent-4-svicky/
